Cyron

Psal se rok 1998, když se u babičky na podlaze objevilo půl roční štěňátko německého ovčáka. Již na první pohled se mezi členy naší rodiny a tou černou kuličkou vytvořilo silné pouto. Hnědé oči se na nás podívaly upřímným, věrným pohledem, kterému nešlo odolat. Ta černá kulička, jež nám vykouzlila každý den úsměv na tváři, se jmenovala CYRON. Cyron náš první pes, náš nový bratr, náš nový syn. Dostal se k nám kvůli Svému hendikepu – silné dysplazii od policie ČR. I přes tento hendikep žil šťastný život plný lásky. Cyron každého okouzlil jeho povahou, naprosto vyrovnaný, chytrý pes, schopen udělat cokoli pro Svoji rodinu. Výborný hlídač, jehož největší zábavou bylo každého rozesmát. V roce 2011 však jeho hvězdy v očích přestaly zářit, lehl si na svoje nejoblíbenější místo na zahradě a usnul. 

Cyronku děkuji Ti za vše, co jsi pro mě kdy udělal, nikdy na tebe nezapomenu.